V lednu 2023 vyšel v magazínu Jihomoravského inovačního centra článek na téma budoucnost potravin. Jsme rádi, že jednou ze zmíněných firem, snažících se o udržitelnost odvětví, je i microFeeld. Celý článek naleznete zde. 

Co v článku o microFeeldu nezaznělo?

Za největší problematiku dneška vidíme to, že v zásadní míře není podporována lokální soběstačnost a vlastně ani svoboda jedince. Většina věcí, byť přirozeným našim podmínkám, k nám pak složitě putuje ze zahraničí. Říkali jsme si, proč? Proč by domácnosti nemohly cítit alespoň trochu svobody v tom, co si zvládnou vypěstovat doma samy bez ohledu na nabídku supermarketů? Vždyť každý, kdo má zahrádku, ví, jak je úžasné vlastníma rukama vypěstovat a sklidit zeleninu nebo ovoce. Zavařit, zamrazit, uskladnit. Jednoduché, lokální, ekologické, s radostí. 

Vytyčili jsme si pár základních bodů, někdo by řekl vizi, co microFeeld musí splňovat:

• má mít velkou pěstební plochu, aby se nepěstovalo pouze pro okrasu
• vypěstovat zeleninu musí i ve chvíli, kdy nejde třeba elektřina nebo wi-fi, a v letních měsících by měl využít i přirozeného světla
• pěstování musí být jednoduché a bez starostí
• zelenina musí růst rychle - není čas čekat 4 měsíce na jedno indoor rajče - to přenecháme farmám
• systémy musí být použitelné i ve chvíli, kdy bychom my, jakožto firma, přestali existovat
• stačí si zakoupit zásobu osiv a média a máte klidně na rok po starostech - microFeeld má sloužit vám a ne vy jemu

Co si myslíme o budoucnosti potravin a potravinového řetězce?

Podporujeme hydroponické farmy a myslíme si, že do budoucna by každé město takovou farmu mít mělo. Farmy zajistí nejenom potraviny, ale také práci místním. Důležité je ještě "vychytat" energetickou náročnost takových provozů a také přinést osvětu, že hydroponicky neznamená chemicky. Každá zelenina, ať už pěstovaná v půdě, nebo hydroponicky, potřebuje a využívá nutrienty v té samé podobě. Rozdíl je pouze v tom, že na zahradě se do vody, ze které si je rostlina bere, tyto látky dostaly z půdy a okolního prostředí, zatímco v hydroponii jsou do vody namíchány člověkem přímo v potřebném množství a formě. Na konci dne jsou to ty samé základní prvky jako fosfor, draslík a dusík. Stejně tak je ale třeba podporovat lokální zemědělskou produkci, která, zdá se, absolutně skomírá a přitom by měla být další prioritou nejenom obcí, měst, ale i státu. Soběstačnost přece tkví hlavně v diverzifikaci, stejně jako slovo udržitelnost. Malou zeleninu si pak můžete pěstovat během celého roku doma. A hned máme tři zdroje zeleninové produkce.   

Nejsme za to, že by některé potraviny měly být uměle redukovány nebo zakázány, když jsou součástí našich podnebných pásem. Ke všemu je třeba přistupovat s rozumem a s respektem k místu, kde žijeme, a kde jsme vyrůstali. Chceme vybudovat normální budoucnost pro naše děti a jejich zdraví. Stejně tak si myslíme, že je normální vrátit se ke vzpomínkám, kdy jsme jako děti na vesnici krmili u prarodičů slepice a nosili domů vajíčka. Přece i ty slepice běžně patří k životu na venkově a nevidíme v tom žádný problém. Proč by tedy měly být kvóty, kolik slepic na osobu můžeme vlastnit? Proč bych nemohla mít slepic deset a prodat vajíčka sousedovi, který je naopak včelař a má skvělý med nebo dokonce skvělou medovinu jako bonus? Nespadá i tento názor pod slovo udržitelnost a soběstačnost?

Ano, určitý vývoj v produkci potravin nastat musí - kvůli tomu, že populace, zejména ve městech, roste a půda se naopak znehodnocuje a trvá roky i desetiletí, než je obnovena, i kvůli tomu, že se také výrazně mění stravovací návyky lidí - ale vždy si říkáme, všeho s mírou, rozumem a bez nějakých extrémů. A ano, vzpomínka na babiččino prosté pěstování řeřichy na vatě, je jedním ze základních kamenů myšlenky microFeeldu.